Slávy dcera

Slávy dcera je rozsáhlá básnická skladba Jána Kollára. V prvním vydání (1824) obsahovala krom známého Předzpěvu, jenž je (jako jediná část básně) psán časomírou a jenž zhudebnili bratři Ebenové,[1] tři zpěvy se 150 (+1) sonety, ve 2. vydání (1832) šlo již o pět zpěvů s 615 sonety; počet se zastavil až na konečných 645 sonetech ve 4. vydání (1852).[2][3] Podle názoru dobové i současné kritiky bylo ale nejlepších prvních 150 sonetů.[4] Slávy dcera (Slávou je míněno slovanství) obsahuje obrovské množství kulturních a historických aluzí. Sám Kollár proto vydání z roku 1832 doplnil vysvětlivkami s názvem Výklad čili přímětky a vysvětlivky ku Slávy dceře (o cca 500 stranách). Skladba Slávy dcera je současnému čtenáři velmi těžko srozumitelná. Asi 2/3 sonetů z jejího prvního vydání (1824) jsou obsaženy již v Kollárově sbírce Básně z roku 1821.