Hranice lesa

Muž, kterému straka ukradla jméno, tváře mizející v mlze, tajemné tělo za koupelnovou zdí a porouchaný automat na kávu jako příčina námořní katastrofy – ale též neschopnost sdělit svým nejbližším vlastní pocity, dětské křivdy zažrané pod kůží, rozchody visící jako těžký mrak nad letními dny, strach z otevřených dveří a šmátrání po autenticitě protékající mezi prsty. Bukové listí, zvířecí hřbitůvky a hvězdy na konci světa.

Prozaický debut Vratislava Kadlece nabízí sedmnáct povídek různé délky a rozmanité formy, v nichž jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorge Luise Borgese. Jednotlivé povídky ohmatávají různé podoby hranic, nejasné prahy v nás i kolem nás a životní mezníky, po jejichž překročení není návratu.

Postavy povídek se často ocitají v neveselých situacích, vyprávění však nechybí místy potemnělý, jindy zas jasnější humor. Humor vyvstává ve chvílích, kdy si uvědomujeme chybu, která – řečeno s Aristotelem – nebolí. I práh bolestivosti je ovšem velmi nejasné a proměnlivé povahy.